Přišel den D, kdy si jedete pro své první vysněné štěně 🙂 První pejsek, možná nemáte ani žádné zkušenosti s výchovou a vším okolo. Nevadí, při snaze se vám rychle povede se do toho koloběhu dostat a najednou uplyne rok, dva, tři… A vy si řeknete zda nepořídíte parťáka a pořád nad tím přemýšlíte.
Ferlynku jsme měli něco přes rok, kdy jsme se rozhodli, že chceme další! Upřímně tenkrát jsme nad tím ani moc neuvažovali, jednoduše jsme věděli, že zvládneme dalšího pejska bez problému.
Avšak pořízení druhého psa měl svůj důvod. Ferlynka nikdy nebyla ta “správná” border kolie. Byl a stále je to pejsek velmi citlivý, do roka života i velmi bázlivá. Ferlynce jsme opravdu věnovali neskutečně mnoho úsilí, at je z ní ten nejlepší pes (a sakra, že je!), Nedokážete si ani představit, kolik nás to stálo slz a sil. Bylo to opravdu těžké období plné cvičáků, řešení problému, Ferly jsme se věnovali opravdu 24/7 a to ještě upozorním, že je to pejsek z chovatelské stanice. Jen byl průser, že v chovce se zrovna socializaci úplně nevěnovali. A pokud máte citlivějšího jedince, zaděláte si na problém.
Proč jsme si tedy pořídili druhého psa? Touha po té “správné” borderce byla opravdu velká. Chtěla jsem mít tu borderu, která se nebude bát pást ovce, která bude správně střeštěná a nebude se bát každého “prdu”. Tehdy jsem si opravdu přála i výstavního psa, kvalitních proporcí a mým snem bylo jednou i mít chovatelskou stanici.
Avšak znáte to, život si udělá svoje. Nakonec jsme se rozhodli pro chovatelskou stanici od poradkyně chovu (po všech útrapách to bylo nejlepší rozhodnutí a tak trochu jsme vsadili na jistotu).
Přišel den D a my jsme si jeli pro Sookie. Panebože! Jak já to štěně milovala!
Sookie byla úžasné, zdravé štěně, nebála se, byla zvědavá a neskutečně učenlivá. Ferlynce neuvěřitelně zvedla seběvědomí, pomohla jí snad se vším co šlo. Byla a je pro ní parťákem pro život. S Ferly se díky Sookie stal ten nejlepší pes, opravdu jí ukázala, že se není čeho bát a my jsme nesmírně rádi, že jsme se pro dalšího pejska rozhodli. Jsou nerozlučná dvojka, hrají si spolu a jsou si oporou.
Sookie splňovala vše co jsem od borderky chtěla, Ferlynka je zase jemnější mazlíček. Každá je povahově úplně jiná a přitom se tak skvěle doplňují.
Někdy si samozřejmě říkám, že mít dva pejsky je lehce náročnější i finančně. Přeci jenom krmíte dva hladové krky a to se nebavím o tom, že musíte vyřešit tréninky pro oba psy.
Pořízení druhého psa má své nesmírně výhody, ale i negativa.
Pozitiva:
– Budou parťáci
– Nebude nikdy sám
– Dostanete dvojitou dávku emocí
– U každého pejska si najdete to svoje. Jednoho bude třeba více bavit pasení a toho druhého, třeba více mazlení :).
Negativa:
– Budete krmit dva hladovce
– Tréninky, výstavy budete řešit 2x
– Venčení – venčíte oba pejsky, dvakrát sbíráte vzácnosti 😀
– Zdravotní problémy – veterina je velmi drahá a musíte počítat, že ne vždy je svět růžový.
– Občas je problém s cestováním
– Když chcete vzít na výlet jenom jednoho, tak si pak vyčítáte, že máte druhého doma.
Možná negativa převažují nad pozitivy. Je to dvojitá starost, všechno řešíte dvojitě, je to náročnější, ale není to nezvládnutelné.
Všechno je to čistě můj pohled a mě by strašně zajímalo jak to MÁTE VY?
Dobrý den,
také uvažuji o pořízení druhého pejska – preferuji fenku. Co vím určitě je, že si jí (ho) vezmeme z útulku a že by měla být zhruba stejně velká a už starší – nejsme moc aktivní rodina a i naše současná fenka je spíše klidnější a ráda „se válí“.
Jenže stále váhám a to proto, že naše fenka si prý nezažila moc hezký život. Pán, od kterého jsme koupili dům nás poprosil, jestli bychom si jí nenechali, že by jí dal jinak do útulku. No, to jsem já – milovnice zvířat nemohla dopustit. Teď zpětně, když na to vzpomínám se ke mně tenkrát měla, jako by mě prosila. Teď jí máme skoro rok a je to náš miláček. Trochu lituji, že jsem si jí naučila, že může i domů, ale chápu, že chce být s námi.
Bohužel jsem se od sousedů dozvěděla, že původní majitel měl ještě jednu fenku, která byla jeho miláček, tu měl doma a ta naše byla jen venku a on se k ní nechoval dobře. Navíc tu naší mu asi ve 3 letech jejího věku někdo k němu dal, takže si jí vlastně ani sám nepořídil.
Tak nevím, jak by s těmito zkušenostmi reagovala na nového kamaráda.